Maďarsko 10. - 12. 4. 2008                 

Tato výprava měla za úkol stát se první entomologickou akcí tohoto roku, čímž myslím prvním sbíráním živých tesaříků. Za cíl jsme si v tuto časnou jarní dobu vytyčili nalézt a vyfotografovat jednoho vzácného teplomilného tesaříka - Cardoria scutellata (Fabricius, 1792). Dle literatury se tento druh vyskytuje od konce dubna do května, avšak dle dostupných informací od kolegů se nejhojněji vyskytuje již počátkem dubna. Imaga vylézají ze svých kukelních komůrek při prvním oteplení a nezřídka musejí čelit ranním přízemním mrazíkům a sněhovým přeháňkám. Na tyto podmínky je však tento druh přizpůsoben a ke své aktivitě využívá jakéhokoli vhodného počasí.

Vzhledem k nepříznivé, až extrémně nebezpečné (a nutno podotknout že zcela iracionální) ochranářské politice na Slovensku nezbývalo než popojet o několik desítek kilometrů jižněji a vyhnout se tak konfliktu se slovenskými muži zákona. Tímto posunem na politicko - geografické mapě jsme získali nejen o něco větší pravděpodobnost, že nebudeme "vyhmátnuti" pevnou rukou ochranářské mašinérie, ale taktéž byla větší pravděpodobnost nálezu tohoto druhu, a to i mimo chráněná území.

Jako termín výpravy jsme si zvolili první polovinu dubna. Počasí se vyvíjelo v náš prospěch již od konce března, odpolední teploty často dosahovaly až k 18°C, a tak jsme vyrazili ve čtvrtek - 10. 4. 2008 - odpoledne. Díky poměrně mírnému provozu na dálnici jsme byli na cílovém místě, kde jsme plánovali přespat, zhruba během 5-6 hodin.

Druhý den ráno jsme obhlédli okolí tábořiště. Oproti předchozím letem, kdy se to zde srpky (Falcaria vulgaris Bernh.) jen hemžilo, zde bylo všechno na drn spaseno od krav, o čemž svědčily "voňavé stopy" všude kolem. Při obšírnější prohlídce okolí jsme ale narazili na rozsáhlejší porost suchých loňských lodyh byliny s poetickým názvem štětka (Dipsacus sp.). Tato skutečnost by nebyla pro nevšímavého laika ničím zajímavá, ale bystrý "tesaříčkář" zastříhá ušima.

         Některé suché lodyhy byly totiž při podrobnějším pohledu poněkud nepřirozeně zlomené, což zcela jistě nemohlo být způsobené větrem či jinými vnějšími faktory. Po detailnějším studiu místa zlomu bylo znát, že příčina odlomení vrchní části stonku má "vnitřní" původ.

Stonky byly hladce okroužkovány zevnitř, někdy byla ve spodní části znatelná ucpávka z dlouhých třísek. Tento způsob přerušení stonku je typický pro rostlinu napadenou larvou tesaříka rodu Agapanthia. Několikrát jsem již pozoroval podobně okroužkované a ucpané stonky chrastavce (Knautia), ve kterých se vyskytovaly larvy druhu Agapanthia intermedia (Ganglbauer, 1884). To, že se jedná o larvy rodu Agapanthia, nám potvrdil nález larvy v chodbě v dolní části stonku. Larvy byly velice aktivní a při sebemenším vyrušení hbitě "šplhaly" chodbou nahoru a dolu. V některých stoncích se vyskytovaly dokonce již kukly.

Chodba vytvořená larvou probíhá téměř v celé délce stonku. Dolní část je ucpána zátkou ze světlých třísek (obr. vlevo), taktéž v horní části je ucpávka z delších třísek, chránící larvu po odlomení vrcholu stonku. Těsně pod touto ucpávkou larva předkouše výletový otvor, ponechává imagu k prokousání pouze tenkou povrchovou vrstvičku pletiva (obr. vpravo).

Samozřejmě bylo otázkou, o jaký druh rodu Agapanthia se zde jedná. Vzhledem k druhu živné rostliny se nabízí tesařík druhu Agapanthia osmanlis Reiche, 1858, ale samozřejmě se mohlo jednat i o některý polyfágní druh, např. Agapanthia villosoviridescens (De Geer, 1775).

Každý z nás si nabral několik stonků jako dokladový materiál a během dopoledne jsme vyrazili na naší původně zamýšlenou lokalitu tesaříka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792). Přesunuli jsme blíže k Budapešti, kde se na jeho předměstí měla nacházet loučka poměrně bohatá na tento zajímavý druh tesaříka tribu Phytoeciini. Počasí se vyvíjelo v náš prospěch, na azurovém nebi se potulovalo několik mráčků, teplota příjemně stoupala přes 15 °C, jen pofukoval živější, ale teplý vítr.

Po příjezdu na lokalitu jsme se rychle zorientovali a začali v trávě vyhledávat živnou rostlinu, kterou je srpek obecný (Falcaria vulgaris Bernh.). Najít rostlinky nebyl větší problém, vyskytovaly se v zásadě všude podél cesty a na každém větším travnatém prostranství. První úspěch v podobě imaga tesaříka Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) na sebe nedal dlouho čekat. Samičky posedávaly na zemi v blízkém okolí živných rostlin, někdy též na listech okolních trsů trávy, dokonce se nám opakovaně podařilo zastihnout párek in copula. Vzhledem k tomu, že foukal vítr, samci přeletovali jen velmi zřídka.

Odpoledne se zatáhlo a mírně ochladilo, což mělo na brouky výrazný vliv. Pouze posedávali u paty stonku srpků, někdy již částečně zahrabáni do substrátu. Celkově se jejich aktivita snížila. Vzhledem k tomu, že jsme byli s dosavadním výsledkem spokojeni, lokalitu jsme opustili a přesunuli se směrem na západ, k Neziderskému jezeru. Zde jsme na dvou lokalitách měli opět možnost objevit poměrně rozsáhlé porosty štětky (Dipsacus sp.), z nichž poměrně velké procento jevilo známky vývoje larev tesaříka rodu Agapanthia. V této části Maďarska jsme mohli vypozorovat, že významným biokoridorem k šíření tohoto druhu jsou zřejmě vodní kanály křižující kulturní krajinu, jejichž okraje a hráze byly štětkami silně porostlé (obr. dole). Taktéž z této lokality jsme odebrali několik stonků s larvami a druhý den ráno lokalitu opustili. Přes Rakousko a Slovensko jsme se bez větších komplikací vrátili do našich domovů.

Stonky s larvami a kuklami Agapanthií jsme doma uložili při pokojové teplotě a za 7 dní jsme se mohli přesvědčit o tom, jaký druh Agapanthie se nám podařilo přivést domů. K naší velké radosti se opravdu jednalo o  druh Agapanthia osmanlis Reiche, 1858. Tento druh, popsaný z Turecka, se dále vyskytuje v Sýrii a v Evropě v Bulharsku a Rumunsku.

Teprve před 11 lety (Kovacs, 1997, in litt.) byl tento druh objeven v jihovýchodní části Maďarska, v literatuře byla také popsána živná rostlina, do té doby neznámá. Naše letošní výprava poodhalila bionomii tohoto druhu a prokázala jeho velmi významné a rychlé šíření severozápadním směrem, alespoň co se týče území Maďarska. Další vývoj v šíření v následujících letech bude jistě zajímavý, jak bylo v minulosti možné pozorovat u druhů jako jsou Calamobius filum (Rossi, 1790) a Theophilea subcylindricollis Hladil, 1988.