Centrem této oblasti je město Blatná (439 m. n. m.), které se nachází v severozápadním cípu jižních Čech, v severní části bývalého strakonického okresu. Město leží v údolí řeky Lomnice a Závišínského potoka. Údolí řeky Lomnice a Blatenská kotlina jsou obklopeny ze všech světových stran Blatenskou pahorkatinou dosahující výšky 520 – 550 m n. m. Oblast náleží do faunistických čtverců 6548, 6549,6648 a 6649 středoevropské mapovací sítě. Průměrný roční srážkový úhrn této oblasti je 550 - 600 mm, průměrná roční teplota činí 6-8°C. Těmto nadmořským výškám a množství srážek odpovídalo původní zalesnění. Na Blatensku se jednalo o acidofilní doubravy, ve vyšších polohách bučiny či bukojedlové lesy.

V současné době je krajina změněna na pole, louky a smrkové a borové monokultury. Jen místy ve vyšších polohách jsou zachovány zbytky bukových lesů. Mokřady a toky v údolí byly zregulovány v soustavy mnoha rybníků. Neopomenutelným prvkem jsou staleté duby na hrázích rybníků a aleje starých lip podél silnic. Lužní porost jako takový zde již také pro nepřítomnost pravidelných jarních záplav chybí. Dřeviny rodu Salix, Populus a Alnus se však vyskytují v sekundárních porostech kolem vodních toků a rybníků. Samostatnou jednotkou je blatenský zámecký park anglického typu. I přes značnou redukci v posledních letech se zde nachází pozoruhodný komplex několikasetletých dubů a lip, které se staly refugiem pro mnoho význačných druhů brouků. Z těch vzácnějších lze jmenovat páchníka hnědého (Osmoderma eremita Scop.) a kovaříka druhu Elater ferrugineus (L.).